Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE KRAJANSKÉHO SDRUŽENÍ

29. 9. 2011

HISTORIE KRAJANSKÉHO SDRUŽENÍ

Na území Prahy působila v minulém a předminulém století celá řada krajanských spolků. Zatímco jedny vzni-
kaly, další z nejrůznějších důvodů zanikaly. Mnohé měly za cíl shromažďovat skupiny příznivců a přátel z různých částí naší země, kteří odešli ze své domoviny za obživou a prací do našeho hlavního města. Spojovalo je často víc, než pouhá vzpomínka na domov. Některé krajanské spolky z Čech a Moravy v Praze šířily folklorní tradice svého regionu cestou pořádání různých setkání, folklorních večerů a přátelských posezení. Jiné zašly ještě mnohem dál…


Psal se rok 1883, když v Praze vznikl první krajanský spolek, sdružující rodáky z malebného jihozápadního kou-
tu naší země, z hrdého a rázovitého Chodska. Hned od začátku si jeho členové, formou přátelských setkání, spojených s chodskou muzikou a tancem, připomínali svou domovinu. Ve své činnosti prošli obdobími, která krajanským spolkům střídavě přála i nepřála. Se vznikem Československé republiky dočasně nastala zlatá éra pro vlastenecké, krajanské a národopisné spolky. Spolková činnost krajanů z Chodska a Pošumaví v Praze pokračuje v období před 2. světovou válkou založením Kroužku rodáků z Domažlic, ze Šumavy a jejich přátel
v Praze - Psohlavci, záhy přejmenovaného na spolek Psohlavci  Praha. Ten vznikl v Praze na Smíchově v restauraci „U čísla 1“ roku 1936. V té době působilo v našem hlavním městě mnoho krajanských spolků a   zájmových sdružení (na 100 rodáckých spolků).

Spolek Psohlavci Praha však brzy po svém založení patřil k největším a nejvýznamnějším.

 Měl v Praze a po celé republice přes 1 000 členů a vlastní národopisný soubor v počtu 60 členů a typickou dudáckou i dechovou muziku. Na svých zájezdech v Čechách i na Moravě propagoval českou píseň a chodský folklor vyjádřený hudbou, tancem a pestrými kroji. Významně přispívali k posílení národního povědomí, když například vypravil z Prahy 10 autobusů na slavnou pouť na Vavřinečku, která se změnila v národní manifestaci odporu proti zabrání Chodska a pohraničí Německem (vlasteneckou řeč pronesl Msgre. Stašek).
 

Spolek, jehož dlouholetým předsedou byl v předválečných časech i za 2. světové války Doc. Dr. Ing. Tomáš
Keclík, spolupracoval s režisérem Václavem Krškou, který v té době točil historické filmy, například Revoluční rok 1848, Z mého života, Mikoláš Aleš, Měsíc nad řekou a další. Za nacistické okupace pořádali Psohlavci v Praze Chodské hyjty, na nichž se interpretací podíleli přední sólisté opery Národního divadla v Praze.
Již v poválečném období často jezdili  pražští Psohlavci na poznávací zájezdy na Chodsko i za pamětihodnostmi jiných míst naší země.

 Za války Psohlavci pořádali, s cílem pozvednout národní povědomí lidu, také koncerty – zejména Kmochovy kapely v Lucerně a na českém a moravském venkově. Za tímto strohým konstatováním je ovšem ukryta nebezpečná vlastenecká iniciativa, kterou za protektorátu gestapo a další bezpečnostní složky té
doby důsledně kontrolovaly a likvidovaly. Statečnou činnost Psohlavců z té doby lze proto bez nadsázky označit
za hrdinství.

Bezprostředně po 2. světové válce věnovali pražští Psohlavci na obnovu chodským obcím (hlavně Klenčí
a  Pasečnici), poničeným po americkém náletu 26. 4. 1945,částku 195 000 korun a další prostředky v celkové hodnotě čtvrt milionu korun, což představovalo téměř veškerou jejich hotovost. Celý výtěžek z Chodských večerů, hyjt a hudebních setkání pražští Psohlavci posílali v poválečných časech na obnovu Chodska.            50. a 60. léta, (kdy se Psohlavci, museli na  čas uchýlit nejprve pod křídla baráčníků a po zákazu spolkové činnosti pod TJ Sokol Cholupice), znamenala paradoxně největší nárůst členské základny. V lednu 1951 vznikl velký taneční soubor a muzika, kterou vedl R. Svačina a J. Bayer. Od té doby spolek pořádal časté zájezdy po celé republice a pod vedením tehdejšího předsedy Jaroslava Žáčka všude šířil v hudební a taneční podobě chodský folklor.

 

Do povědomí Pražanů a lidí z chodských vesnic a z Pošumaví se spolek zapsal zejména svojí kulturní činností.
Jeho Pošumavských věnečků a Chodských hyjt se zúčastňovalo mnoho významných umělců (Zdeněk Štěpánek,
Jaroslav Vojta, Marie Glázrová, Jiřina Šejbalová, EduardHaken…). Tyto velké kulturní slavnosti se odehrávaly
v nejvýznamnějších pražských sálech - Lucerně, Obecním domě, Domě umělců a Národním domě. Pošumavské
věnečky, pořádané nejčastěji v Lucerně, monotematicky pojednávaly například o stavění májů na Chodsku, o „voračkách“ i chodské „svarbě“.


 V sedmdesátých a osmdesátých letech nebyla činnost spolku tak výrazná, jako v letech     předchozích, přesto zaplněná Lucerna každoročně vítala účastníky tradičních Pošumavských věnečků, které se postupně staly významnou
folklorní a společenskou událostí hlavního města.Počátkem devadesátých let se spolek Psohlavci Praha přejmenoval na Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze a přijal na ustanovující valné
hromadě nové stanovy. Zvolil jedenáctičlenné předsednictvo a pokračoval v díle započatém roku 1936. Měl však na
zřeteli, že doba folklorním aktivitám nepřeje a že ve skromných ekonomických možnostech nelze rozvíjet činnost
v takovém rozsahu jako v uplynulých desetiletích.