Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chodský folklor

24. 8. 2014

 Na chodský folklor a národopis rozhodně nedám dopustit

 

 

 0822-kupilik-web_denik-380.jpg

 

Praha, Domažlicko  – Rodák z Domažlicka Václav Kupilík, dlouholetý předseda Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci, oslaví v neděli významné životní jubileum.

 

Šest desítek let života dovrší v neděli 24. srpna rodák z Domažlicka Dr. Václav Kupilík. Při této příležitosti jsme jej požádali o rozhovor.

 

 

Vyrůstal jste v Bořicích, ale posléze jste vesničku i Chodsko opustil kvůli studiím. Nakonec jste zakotvil v Praze. Co přesně jste studoval a kam se poté ubíraly vaše kroky?

 

Studoval jsem na vysoké vojenské škole, pak na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy i na European Business School. Na Chodsko jsem jezdíval sporadicky. V devadesátých letech ode mne funkce ředitele tiskového odboru Generálního štábu Armády České republiky a vojenského novináře vyžadovala časté zahraniční cesty.

 

Slyšela jsem, že jste byl přítomen válečnému konfliktu na Balkáně, který předcházel rozpadu Jugoslávie, a za své tamní působení jste dokonce dostal vyznamenání…

 

Ano, dělal jsem odtamtud válečné zpravodajství, za což jsem obdržel státní vyznamenání Za službu míru.

 

Žijete už dlouho v Praze, ale na Domažlicku jste znám jako předseda významného pražského krajanského sdružení. Jak se stalo, že jste stanul v čele Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze? Tkví to v tom, že jste se v období svého života na Chodsku věnoval folkloru, nebo je to jinak?

 

Přiznám se, že folkloru jsem zpočátku nevěnoval větší pozornost, i když pocházím z Bořic a můj děda Jakub Kupilík zvaný Polek byl známým chodským muzikantem. Mimo jiné byl spoluautor písně Bořická šenkýřka, která – což možná málokdo dnes ví – pojednává o jeho manželce, mojí babičce. Nejsem sice rodilý folklorista, ale na chodský folklor a národopis nedám dopustit. Co se týče sdružení, vše vzniklo v Praze v polistopadovém období. Byl jsem osloven bývalým předsedou Psohlavců Jaroslavem Žáčkem, abych se zapojil do krajanské činnosti. Nezaváhal jsem ani na okamžik.

 

Můžete spolek pražských Psohlavců našim čtenářům krátce přiblížit?

 

Krajané z Chodska a Pošumaví se sdružují v Praze již 131 let. Není bez zajímavosti, že od předválečných dob, konkrétně od roku 1936, se v čele sdružení vystřídali pouze tři předsedové. Do konce 2. světové války to byl Doc. Dr. Ing. Tomáš Keclík a po něm spisovatel Jaroslav Žáček, který stál v čele pražských Chodů až do polistopadových dob. Na valném shromáždění v květnu roku 1997 jsem byl zvolen předsedou já a tuto funkci vykonávám dodnes.

 

Pocházíte z Chodska, předsedáte Psohlavcům, nelze se tedy nezeptat: Co vaše rodina a chodské tradice?

 

Folklorní tradice v rodině samozřejmě udržujeme. Manželka je původem z Tlumačova, ona a také obě mé dcery mají kroje, ve kterých se zúčastňují tradičních akcí v Praze i na Chodsku. Bratr byl dlouholetým ředitelem Základní školy Mrákov, která byla a stále je tradiční líhní mladých folklorních tanečníků a hudebníků, kteří se pak často uplatňují v místním folklorním souboru. Organizačně se zapojoval do činnosti a zahraničních aktivit Chodského souboru Mrákov.

 

Jaká je vaše oblíbená písnička – je z Chodska?

 

Chodsko je klenotnicí krásných melodických písní, které jsou stále živé díky současným interpretům. Nerad bych zmiňoval jen jednu nejoblíbenější písničku. Mám jich rád celou řadu. Loni jsem byl pozván na křest CD tradičních chodských vánočních koled Domažlické dudácké muziky. Tak úžasnou předvánoční atmosféru jsem při jejich poslechu již dlouho nezažil.

O pražských Psohlavcích se dozvídáme zejména v souvislosti s Pošumavským věnečkem, jehož se účastní nejen chodští praporečníci, ale také zástupci zdejších folklorních souborů a také kapely z Domažlicka. Je možné se o činnosti Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze dozvědět aktuality i v ostatním období roku?

Vydáváme si vlastní krajanský Zpravodaj a máme i svoje internetové stránky www.chodovevpraze.cz. O naší činnosti letos vyšla za podpory Plzeňského kraje reprezentační publikace s názvem Slavná chodská tradice v dobových dokumentech. Mimochodem Pošumavské věnečky se pořádají nepřetržitě už 79 let a jsou nejstarší akcí svého druhu na území hlavního města.

Stojíte už 17 let v čele krajanského sdružení a váš osobní podíl na tom, že se tradice ´věnečků´ udržela, je nesporný. Kde berete energii a chuť do pořádání takových akcí?

Václav Kupilík na Pošumavském věnečku.

 

 0822-kupilik-venecek_denik-600.jpg

Odměnou za úsilí věnované přípravám Pošumavských věnečků je pro mne i celé předsednictvo pohled do dozlatova rozzářeného Národního domu, který chodské kroje účastníků a účinkujících přemění ve velkou kvetoucí louku. Spokojení účinkující i plesoví hosté a silná pozitivní mediální odezva nám dodávají energii udržovat tuto slavnou tradici i v ekonomicky nepříznivé době. Pošumavské věnečky jsou pro mne i mé kolegy oslavou naší obrovské tradice, chodského kraje, Domažlicka a jeho lidu.

 

Jak jste docílil toho, že se o pražských Chodech ví? Čemu tuto skutečnost přičítáte?

 

Domnívám se, že se nám podařilo navázat spolupráci s důležitými institucemi, takže se činnost pražských Chodů dostává do povědomí široké veřejnosti. Mimo jiné i proto, že jsem začal uplatňovat moderní prvky řízení našeho občanského sdružení. Za důležité mezníky považuji navázání spolupráce s Folklorním sdružením České republiky, Plzeňským krajem, Veleobcí sdružených obcí Baráčníků i pražskými Klatovany a Sušičany, kteří mají své krajanské spolky v Praze dlouhá desetiletí. Oporou v naší činnosti jsou i politici zvolení za domažlický region do obou komor Parlamentu, zejména předseda Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Václav Votava a také senátor Jan Látka.

 

Je něco, co vás obzvlášť těší?

 

Velice si vážím ocenění, kterého se mi v těchto dnech dostalo od předsedy Folklorního sdružení České republiky, hejtmana Plzeňského kraje, prezidia Památkové komory České republiky a dalších. Vnímám je jako ocenění nezištné a obětavé práce celých generací mých předchůdců i současného předsednictva sdružení ve prospěch Chodska a Domažlic v Praze.

 

Určitě je něco, co byste si velice přál do příštích let…

 

Za rok a půl se v Praze uskuteční slavný jubilejní 80. Pošumavský věneček. Přál bych si, aby slavná tradice pořádání této ryze české národní slavnosti přetrvala i do dalších let. Aby nás ekonomické okolnosti nedonutily naši činnost ukončit. Rád bych věřil, že nastávající období bude přívětivější i k aktivitám vycházejícím ze snahy udržet chodský folklor v živoucí podobě i pro příští generace. V obecné rovině bych si třeba přál, aby veřejnoprávní rozhlas a televize, na které všichni přispíváme, vysílaly častěji pořady s folklorní a lidovou tematikou – ryze české pořady pro české posluchače.

 

 

Vím, že své kulaté narozeniny důkladně oslavíte právě v rodném regionu. Co byste rád vzkázal jeho obyvatelům, našim čtenářům?

 

Když vnímám dění na Domažlicku, kolikrát si řeknu: Co by dnes o lidech na Chodsku napsal Jindřich Šimon Baar nebo Jan Vrba? Mohl by ještě dnes Alois Jirásek dát celému národu za vzor jednotící vlasteneckou ideu Psohlavců? Přeji všem lidem z Chodska a Pošumaví, aby je provázelo opravdové přátelství, soudržnost a spousta dobrých skutků. Aby nacházeli sílu obstát i v dnešní složité a v mnohém rozporuplné době.

 

Autor: Milena Cibulková